VarlanGryf

Varlan se narodil jako jeden z prostředních deseti dětí v malé vesnici u severních hranic Mirintu, v rodině statkáře. Jeho otec říkával, že děti jsou „nejlepší zásoba na zimu" – protože kdo měl víc rukou, měl větší šanci přežít. Z deseti dětí mu taky přežilo devět. Jediná dívka, která se statkářům narodila, zemřela pár týdnů po narození. Babička Elra tvrdí, že si její život vzala Stařena, aby ostatní mohli žít déle – Varlan tomu věří (ostatní členové rodiny, to ale vidí jinak, jelikož jsou spíše nakloněni k víře v Pastýřku).
Nikdy mu to nepřišlo smutné. Babička ho učila, že Stařena nebere, aby trestala – bere, aby vyrovnala. Když někomu zkrátí cestu, jinému ji prodlouží.

Na statku se dělalo všechno – oralo, sekaly se stromy, pásly ovce, pletly koše. Děti se učily držet rýč dřív než číst, a k jídlu byla nejčastěji kaše, pokud se urodilo. I přes to se měla rodina Gryfů dobře.

Varlan byl z dvojčat ten silnější – vyšší, ramenatější, s rukama zocelenýma od práce se dřevem. Na rozdíl od bratra Edrana, který byl slabší, od dětství neustále kašlal a raději pomáhal matce a babičce v kuchyni.

Když přišla již druhá, po sobě jdoucí, špatná úroda, začali v blízkém městě, kam Gryfovi posílali nejstarší chlapce prodávat a kupovat zásoby, verbovat vojáky.
Varlan tam byl zrovna s bratry prodávat poslední pytle obilí, když nejstarší z bratrů – Kerrin – dostal jeden z verbířských letáčků.

Pár dní nato se Varlan vzbudil uprostřed noci a přistihl Kerrina, jak si balí věci. Chtěl se přidat k vojákům – „jen na chvíli", říkal, „dokud se doma situace s jídlem nezlepší."
Varlan ho dohonil. Nechtěl nechat bratra, ke kterému od narození vzhlížel, jít samotného. Druhý den stáli bok po boku ve frontě na verbíře.

Bylo to první jaro po dokončení výcviku, když se stali součástí oddílu poslaného k hranicím jako podpůrná jednotka.
Bitva s monstry trvala sotva půl dne. Varlan si pamatuje jen hluk, déšť a štíty lámající se jak větve. Kerrin ho v jednu chvíli odstrčil, když se proti němu valila salva šípů – Stařena si vzala jeho život, aby on mohl žít déle.
Na konci dne zůstal z oddílu jen Varlan.

Po bitvě Varlan opustil armádu. Potloukal se od práce k práci jako žoldnéř, hlídač, doprovod karavan.
Od té doby s sebou nosí svůj štít, na jehož vnitřní straně vyřezává zářezy. Každá svislá čára znamená bitvu, kterou přežil. A každé vodorovné přeškrtnutí přes ni značí život, který v ní uhasl, aby mohl žít někdo jiný. Když štít zvedá, dívá se do připomínek všech, kteří už ho zvednout nemohou. Proto chrání druhé, jak nejlépe umí – ne ze soucitu, ale z povinnosti. Tak splácí svůj dluh bratrovi… a Stařeně, která mu dala víc času, než měl dostat.

Nikdy se nevrátil domů (nemůže se přeci vrátit sám bez bratra).
Každý rok na zimu ale posílá domů malý měšec, adresovaný jen jako „Pro Miru, matku devíti synů"